Čtvrtek, 28 března, 2024
- Komerční sdělení -aktuálně

Anorektičky a bulimičky: Ničily jsme si život!

Nemoci, z nichž naskakuje „husí kůže“! I když si to nechceme připustit, týkají se nás více než si myslíme. Poruchami příjmu potravy trpí až 3% populace, z nich 20% končí tragicky. Smrtí!

Pro mnohé nepochopitelné – jak ve vyspělém světě může někdo zemřít jen proto, že „nesnáší jídlo“ nebo ho zbožňuje až příliš, ale jen na pár minut?

Nepochopitelné, divné, nesmyslné, šokující, zvrácené … Odsuzovat řízení druhého člověka je to nejjednodušší na světě. Kdo neprojde peklem na zemi v podobě sebezničujícího hladovění či naopak přejídání, nepochopí!

O definicích anorexie a bulimie se toho napsalo už dost, nabízíme Vám proto šokující skutečné příběhy mladých žen, kterým se podařilo z osidel těchto strašných chorob vymanit.

Daniela (29)
„Vzhled byl pro mě nejdůležitější na světě. Myslela jsem si, že všichni mě budou obdivovat pro štíhlou postavu, pro krásu, proto jsem se v patnácti letech stala anorektičky. Příjem otravy jsem snižovala na minimum až jsem téměř nic nejedla, pila jsem jen čistou vodu. Hlídala jsem každý jeden gram hmotnosti, abych náhodou nepřibrala. Vydrželo mi to rok. Mé tělo bylo tak vyhladovělé a vysílené, že jsem už dál nezvládala.

Začala jsem se tedy lhát tím, že jsem se sice najedla, ale hned i všechno vyvracela. Aby toho nebylo málo, kouření a pití alkoholu bylo na denním pořádku. Byla ze mě jen kost a kůže, ale když jsem se podívala do zrcadla, připadala jsem si pořád tlustá.

Vzpamatovala jsem se až na pohřbu mé kamarádky, měla 24 let a trpěla anorexií. Nikdo jí nedokázal pomoci ani rodina, ani lékaři, ani přítel. Já jsem však chtěla žít! Dnes jsem už 5 let zcela zdravá. „

Zuzana (33)
„Převracela jsem více než 10 lidí let svého života. Nezajímalo mě nic jiného jen jídlo, kolik z čehož přiberu … Pronásledoval mě strach, aby někdo na to nepřišel, obavy – jen aby se bylo kde vyvracet, vymýšlela jsem si tisíce lží jako zakrýt tvrdou realitu. Nepřiměřeně jsem cvičila, co moje tělo vyčerpávalo ještě více. Známí mě dokonce obdivovali jak dobře vypadám, co mě ještě více utvrzovalo v přesvědčení, že jednám správně.

Bulimií jsem trpěla i během těhotenství. Ano, šokující, já vím! Prožívala jsem každodenní obrovský strach, aby se moje dítě narodilo zdravé, a přestože jsem měla výčitky svědomí, že ho v sobě ničím, nedokázala jsem se ovládat, nevěděla jsem si pomoci. Naštěstí se mi narodila krásná zdravá dcerka. To mi dodalo obrovskou sílu bojovat, postavit se znovu na vlastní nohy. Měla jsem pro koho žít! Byla to dlouhá cesta zpět, ale stálo to za to. Dnes vedu klidný život a těším se z každodenních maličkostí.

Andrea (24)
„Zvracela jsem denně několikrát. Bolely mě uzliny za ušima, hrdlo jsem měla celé rozdrásané od žaludeční kyseliny, bolel mě žaludek a srdce mi bilo jako splašený kůň. Oči bez přestání oteklé, nepomáhala ani studená voda v koupelně. Líce bledé, rty popraskané … A přece jsem to dělala znovu a znovu!

Předsevzetí, že už od zítra, od pondělí, od příštího týdne budu jíst normálně … sliby jsem si dávala do úst tak často jako prsty!

Proč jsem to dělala? Měla jsem pocit, že mě nikdo nevidí, nechápe, nikdo neposlouchá, co chci, co říkám, co potřebuji! Už jsem si ani neuměla představit žít normálně. Moje myšlení patřilo jen jídlu, váze, kaloriím, postavě a zase jídlu. Být štíhlá, krásná, dokonalá, …!

Když jsem vracela, hlava mi říkala: „Jsi nechutná, kdyby ses viděla … měla by ses stydět!“ Když jsem se vrátila prázdná z toalety, přišlo i prázdno v duši.

Myslela jsem si, že si svá tajemství ponesu do hrobu, ale ne – jsou venku a mně je lépe. Nestydím se za sebe, ani za to co jsem tehdy dělala. Bylo to součástí mého života a dnes jsem s tím obdobím již vyrovnaná.

Baby, neubližujte sami sobě! Žádný chlap ani mínění okolí za to nestojí. Řešte problémy jinak!

Že to nedokážete? Sama jsem důkazem … „

Další články autor

Comments

spot_img

Nejnovější články